Rostlinné řízky rozdělujeme na osní, listové a kořenové. Osní řízky mohou být měkké, polovyzrálé a vyzrálé, vrcholové s hlavním očkem, postranní a řízky bez vrcholů.
Bylinné měkké řízky odebíráme z nejmladších částí rostlin. Jsou zpravidla polovyzrálé a mohou být u některých druhů jen vrcholové, u jiných i postranní (obr. 20), např. řízky rodu Pelargonium, Hortensia, Tradescantia. Nepoužíváme však řízků příliš mladých, neboť snadno zahnívají a hůře zakořeňují.
Vyzrálými řízky rozmnožujeme především všechny rostliny stále zelené, tedy např. rody Myrtus a Rosmarinus, Ficus aj. Volíma část hlavním vrcholem nebo i postranní, ale dobře vyzrálou, která má listy již dosti tuhé. Ficus můžeme množiti také řízky bez vrcholu, protože terminální pupeny se vytvoří v paždí listů.
Všechny řízky řežeme ostrým nožem, aby řezná plocha byla hladká, a omezujeme listovou plochu seříznutím nebo odříznutím největších listů. Před pícháním na množárnu necháváme řízky mírně oschnout. U rostlin, které po řezu roní šťávu, namáčíme řízky do vody (např. Ficus, Poinsettia).
Zakořeňování (obr. 21) podporují látky nazvané růstové stimulátory. Tyto látky působí tehdy, jsou-li přítomny na místě tvorby kořenů. Zkušenosti ukázaly, že rhizogenní hormony lze nahradit např. kyselinou alfa-naftyloctovou, beta-indolyoctovou a beta-indolylpropionovou. Podle nejnovějších výzkumů v biologii není vznik kořenů jednoznačně určován přítomností hormonů, nýbrž je to výsledek komplexního vlivu všech podmínek nového prostředí. Za takových okolností, tj. při násilné změně životních podmínek a prostředí, vytvářejí se kořeny i tam, kde by se normálně nevytvořily. Proto úspěch při řízkování je z větší části závislý zejména na vnějším prostředí, které uměle upravujeme zvláště v množárně. Nad rourami s velkou topnou kapacitou je natažena tak zvaná množárenská síť, tj. husté pevné drátěné pletivo, na které klademe slabší vrstvu mechu nebo rašeliny. Na mech nebo rašelinu položíme asi 5 cm silnou vrstvu množárenské směsi. Směs je složena z praného říčního písku promíšeného jemně prosátou rašelinou. Některé rostliny vyžadují vysokou teplotu a vlhkost. Pro ně pak stavíme nad množárnou ještě tzv. množárenskou skříň. Tím zasklíme omezený prostor, ve kterém pak snadno udržíme zvýšenou teplotu a vlhkost.
Při píchání řízků obvykle zmenšujeme listovou plochu, tím omezíme výpar a čerstvé řízky stačí snadněji doplňovat potřebnou vodu. Do zakořenění řízků pečujeme hlavně o dostatečnou vlhkost a mírně větráme.
Listy některých rostlin, např. Begonia rex (obr. 22), Begonia gloire de lorraine, Saintpaulia ionantha aj., mohou vytvořit jak adventivní pupeny, tak i kořenový systém. Listy odřezáváme krátce pod čepelí a pícháme zbytkem řapíku mělce do zeminy. U druhu Begonia rex je možno listy rozřezat na větší počet kousků, avšak tak, aby spodní řez byl veden asi 5 mm pod místem, kde se rozdvojuje nervstvo.