Convallaria majalis L. – konvalinka. I když je konvalinka rostlinou listnatých lesů, dá se dobře pěstovat i na plném slunci a dosahuje se dokonce lepších výsledků. K rychlení je nutné vypěstovat dostatek květních pupků. Půdy k pěstování konvalinek musí být nezaplevelené, náležitě prokypřené, dostatečně vyhnojené hlavně chlévskou mrvou a vyvápněné. Před výsadbou je účelé pozemek převrstvit nebo hluboko prokypřit. Konvalinky vysazujeme buď na podzim, což je výhodnější, nebo na jaře. Sázejí se buď za pluhem, čímž se ovšem nedocílí dokonalá vyrovnanost řad, a další obdělávání je obtížné, nebo se vysazují tak, že rýčem vyhloubíme podél šňůry rigólek s jednou kolmou hranou, ke které puky vysazujeme. Vzdálenost řádků volíme alespoň 30 cm, aby se v prvém roce dala kultura dobře plečkovat. V řádcích klademe puky 4 – 5 cm od sebe tak hluboko, aby vrcholky puků byly alespoň 3 cm pod půdním povrchem. Vysazujeme-li jednoleté puky, zůstávají na místě 3 roky, puky dvouleté pouze 2 roky. Čím lepší výsadbový materiál sázíme, tím dosáhneme lepšího výsledku.
V prvém roce po výsadbě musíme dbát o dokonalé odplevelení a prokypření, ve druhém roce vytrháváme plevel ručně, neboť motykou a plečkou bychom kulturu poškodili. Ve třetím roce se porost zahustí již tak, že se sám brání proti většímu zaplevelení. Konvalinky se sklízejí koncem října a v listopadu. Ke sklizni použijeme buď pluhů, nebo podrýváků, pro menší kultury stačí ocelové rycí vidle. Puky se vybírají, čistí a třídí. Jednoletý puk je štíhlý, dvouletý, kterému se říká „listový“, je celkově vyvinutější. Tříletý puk, vhodný k rychlení, je zaoblenější, tupější a silnější. Vytříděné puky se vážou do svazků nejčastěji po 20 ks. Do začátku rychlení se připravené puky obvykle zakládají do vyvezených pařenišť do písku nebo normální pařeništní zeminy. Abychom prostoru co nejvíce využili, ukládáme dvě i více vrstev nad sebou. Stejně jako do pařeniště můžeme ukládat do krechtu nebo do sklepa, ovšem s obyčejnou hlinitou podlahou. Při manipulaci s puky nutno dbát toho, aby se neporanily a nezaschly a tím nebyly zhoršeny výsledky truchlení.
Curt Reiter ve své knize „Zierpflanzen“ uvádí způsob, kterého používají zahradníci v NDR. Zkracují dobu pěstění pouze na 2 roky a tvrdí, že dvouleté puky jsou silnější a při rychlení přinášejí lepší výsledky. Odůvodńují to tím, že v třetím roce nevytváří puk již žádné nové kořeny, nýbrž spoustu vedlejších výhonů a puků, které hlavní puk značně vysilují. Dvouletých puků používají i pro rané rychlení, neboť dávají květy s pevnými květními stvoly. Uvádí, že při tomto způsobu lze počítat s 80 % vykvétáním. Hlavní zásadou dvouletého předpěstování puků je pečlivé odstraňování všech vedlejších puků a ponechání pouze silného puku hlavního, důsledné hnojení nejen dostatečným množstvím chlévské mrvy zpraveným rok předem do půdy, ale každoroční pokrývání celé plochy slabší vrstvou krátkého hnoje nebo máčené a kompostované rašeliny. V druhém roce na jaře se přihnojuje strojenými hnojivy, a to buď 70 – 80 g plného hnojiva na 1 m2, nebo již na podzim na 1 ar 4 – 5 kg Thomasovy moučky a 3 – 4 kg síranu draselného, čímž se zajišťuje dokonalý vývoj květních puků.
Zkrácením předpěstování puků o jeden rok by se značně snížily celkové náklady. Příprava puků k rychlení spočívá hlavně ve zkrácení doby vegetačního klidu teplou vodní lázní, kterou je nahrazeno dříve používané zmrazování puků. Pro rané rychlení k vánocům máčíme první dávku puků již koncem listopadu 12 až 16 hodin, což je nutno dodržovat. Při delším nebo kratším máčení se při rychlení vyvíjejí listy na úkor květů. Teplota lázně nemá přesahovat 32 – 35 °C a musí být stejnoměrná. K vlastnímu rychlení se puky co nejhustěji vysazují v menším množství do truhlíčků 10 – 12 cm hlubokých, ve větším množství přímo na skleníkové stoly. Hodně se používá i výsadby do hrnků (obr. 235), ve kterých se pak konvalinky přímo prodávají. Pro výsadbu jsou nejvhodnější piliny z měklých dřevin. Jsou čisté, hygienicky nezávadné, zvláště když je před použitím spaříme. Drží velmi dobře vláhu i teplotu a manipulace s truhlíčky jimi naplněnými je velmi snadná. Před zakládáním je mírně prohřejeme prolitím teplou vodou. Méně vhodný je písek, který je příliš těžký, a rašelina, která třísní bílé květy. Po výsadbě pokrýváme truhlíčky vlhkým, čistým mechem. Osázené truhlíčky a hrnky se umisťují pod množárenské záhoy. Sázíme-li na stoly, zastíníme silně celý skleník. Teplota ve skleníku nemá být vyšší než 30 °C, rovněž je nutno udržovat přiměřenou vlhkost. Rychlíme-li na záhonech, udržujeme půdní teplotu 30 °C a teplotu ovzduší 25 °C. P5i přílišném suchu květy zasychají, při nepřiměřené vlhkosti zahnívají. Jakmile se objeví první květní zvonky, začínáme s osvětlováním. Příliš dlouho trvající zatemnění způsobuje „vytahování“ květních stvolů.
Rychlené konvalinky jsou velmi jemné, křehké, a proto se přenášejí do studeného skleníku, kde se za 12 – 24 hodin dokonale otuží, jsou schopny nejen k řezu, ale i dopravy. Celková doba raného rychlení za použití teplé vodní lázně trvá tři týdny. Při zmrazování puků je o týden delší.
Pro rychlení pozdější, lednové a únorové, není již třeba používat teplé vodní lázně a konvalinky stejně dobře vykvétají. Zasíláme-li rychlené konvalinky na větší vzdálenost, nutno věnovat zvýšenou pozornost dokonalému balení. Po otužení se dobře očištěné puky s mírně zkrácenými kořeny vážou do svazků po 20 kusech. Kořeny se obalí tužším papírem, květy papírem hedvábným a celý balíček se zabalí ještě do jednoho papíru. Balíčky se rovnají do proutěných košů.
Rychlených konvalinek lze použít do kytiček nebo i na větší vazačské práce – svatební kytice, věnce a k sestavování velmi pěkných misek a hrnků.
* * *
Lathyrus L. – hrachor. Jemné, vonné a pestré květy hrachorů jsou stále žádanější, a to nejen v letním období, ale hlavně v období zimním. Pro zimní období je nutno hrachory rychlit. K rychlení jsou nezbytné světlé hangarové skleníky, tj. skleníky se snímatelnými okny.
Hrachory pro rychlení vyséváme od září, takže vykvétají již od prosince. Pro pozdější sklizeň květů, v březnu a dubu, vyséváme až v říjnu a listopadu. I když hrachory nepotřebují příliš vysoké teploty, je pozdějíš rychlení mnohem levnější, neboť sluneční paprsky v té době skleníky již značnou měrou vyhřívají. Mořené semeno vyséváme nejčastěji do 8cm hrnků. Je možno také vysévat do misek a pak po dvou rostlinách přepichovat do hrnků. Po vzejití udržujeme rostliny poněkud sušší, aby nezahnívaly, ale ne tolik, aby suchem zatvrdly a vadly. Rostliny schopné výsadby dáváme do rychlírny. Půda musí být dokonale a hluboko propracována, neboť hrachory hluboko koření. Těžké a studené půdy nejsou vhodné. Hnojíme kompostem.
Během vegetace důkladně zavlažujeme, ovšem nikdy ne na list. Výhodná je závlaha podmokem. Přihnojování tekutými plnými hnojivy každý dýten je hrachorům velmi prospěšné. Abychom umožnili hrachorům co nejlepší růst a usnadnili si obdělávání půdy a sklizeň květů, vysazujeme po dvou rostlinách v rychlírnách do řádků vzdálených 80 – 100 cm a v řádcích 15 – 20 cm od sebe. Nad každým řádkem vedeme tři volnější dráty nad sebou. Nejnižší je asi 20 cm nad řádkem, nejvyšší je u střechy a mezi nimi je veden drát třetí. Od každé sazenice pak vážeme kolmo nahoru nejčastěji sisalový motouz, po němž se rostliny pnou nebo k němuž se vyvazují. Při kultuře je velmi nutná správná teplota, a to v první vývojové fázi 8 °C, jakmile nasadí na květ, 10 – 12 °C.
Z novějších odrůd jsou pro rychlení vhodné „Forthynia“ – losovoý, „Laddy“ – růžový, „Harmonie“ – levandulově modrý, „Mrs Herbert Hoower“ – modrý, „Balls rosa“ – růžový, „Kanarienvogel“ – žlutý, „Vulkan“ ohnivě šarlatový, „Orangekönig“ – oranžový, „White Harmony“ – bílý s něžně růžovými paprsky.
* * *
Crocus vernus ALL. – šafrán. Hlízky vysazujeme v říjnu po pěti až osmi kusech do 10cm hrnků, které naplníme do dvou třetin dobrou kompostní zeminou. Na ni naklademe hlízky a zasypeme je tak, bay nad nimi byla nejméně centimetrová vrstva půdy. Osázené hrnky pokrýváme vrstvou zeminy a listu proti mrazům. V prosinci je přenášíme do studeného skleníku a pod stoly je zvolna necháme rychlit. V únoru zvýšíme teplotu asi na 10 – 12 °C; tato teplota však již nesmí být překročena, neboť při vyšších teplotách by bujně vyrašily listy, ale květy by zůstaly „sedět“. Pro dokonalý vývoj květů je nejvhodnější teplota 5 – 6 °C. Rychlené šafraníky se prodávají v hrnkách nebo miskách. Nedá se jich použít k řezu.
* * *
Muscari MILL. – modřenec. Pro rychlení se hodí Muscari botryoides L. původem z Evropy a Orientu a jeho robustnější varieta M. b. var. armeniacum s většími květy a lepší barvou. Pro prodej v hrnkách vysazujeme cibulky po 3 – 5 do hrnků průměru 8 cm. K výsadbě použijeme písčitého kompostu s dobře rozleželou pařeništní zeminou. V polovině ledna přenášíme hrnky se zakořeněnými cibulemi do studeného skleníku, kde při teplotě 8 – 10 °C vykvétají. Pro řez drobných květů vysazujeme cibule do truhlíčků a rychlíme stejným způsobem.
* * *
Scilla sibirica ANDR. – ladoňka. Postup rychlení je jednoduchý. Již v září vysazujeme 4 – 5 cibulí do hrnků průměru 8 – 9 cm. Půda musí být lehká, písčitá. Hrnky se zakládají třebas i na volný záhon, aby cibule zakořenily. V prosinci se přenášejí do studeného skleníku, kde zvolna vyraší a při teplotě asi 10 °C mnohdy již od ledna vykvétají. Při pozdějším rychlení se dosahuje lepších výsledků. Za nejvhodnější odrůdu pro rychlení je považována „Spring Beauty“ se silným růstem a bohatým květenstvím větších květů; používá se jí většinou jen jako hrnkové kultury.
* * *
Astilbe arendsii ARENDS. Dobře vyvinuté rostliny vyjímáme po odumření nadzemní části z půdy, zakrátíme kořeny a vysazujeme je do hrnků průměru 12 – 14 cm. Zeminu bereme poněkud těžší, kompostní, smíšenou s rohovými pilinami nebo kostní moučkou. Hrnky umístíme do studeného pařeniště. Slabý mráz rostlinám nikterak neškodí. S rychlením se začíná obvykle až koncem ledna, tak aby rostliny vykvétaly k velikonocům. Teplota nemá přesahovat 10 až 12 °C. Při rychlení musíme dbát toho, aby rostliny nebyly příliš stěsnány, neboť pak shazují spodní list a jsou nezvhledné. Poněvadž jsou to rostliny vlhkomilné, dbáme o dostatečnou závlahu. Občasným tekutým přihnojením rychle působícími hnojivy napomáháme lepšímu vývinu rostlin. Nejvhodnějším typem pro trh je Astilbe simplicifolia MAK., která má celkem malé kořenové baly, nepříliš mnoho listů a bohaté květenství rozložené nad nimi. Rychlené rostliny jsou velmi vhodné jako pokojové dekorační květiny.
* * *
Dicentra spectabilis LEM. – srdcovka. Srdcovka se dá poměrně velmi dobře rychlit. K rychlení vybíráme dvouleté, dobře zakořenělé oddělky, které již na podzim vysazujeme do hrnků průměru 12 – 14 cm. Hrnky uskladníme v mrazuprostém prostředí a počátkem ledna započneme s rychlením. Rostliny přeneseme do studeného skleníku, kde je udržujeme v teplotě 6 – 8 °C až do rozkvětu.
* * *
Doronicum L. – kamzičník je velmi pěkná rostlina pro řez. Nižší kamzičníky, jako Doronicum caucasicum M. B. a Doronicum cordatum SCH. BIP., které dorůstají výše 30 – 40 cm, lze pěstovat i v hrnkách. Kořenové baly kamzičníků vysazujeme již na podzim do hrnků s dobrou kompostní zeminou. Uložíme je v mrazuprosté místnosti a počátkem ledna ve studeném skleníku rychlíme. Stejně dobře se rychlí balové rostliny, které vysazujeme přímo do volné půdy ve skleníku. K tomu můžeme použít také druhu s vyšším květenstvím, jako je Doronicum plantagineum var. excelsum hort.
* * *
Helleborus niger L. – čemeřice černá je nejčastěji pěstována hlavně pro dobu předvánoční ve studených pařeništích, a přirychlována pro řez květů. Lze ji rovněž vysazovat a rychlit v hrnkách. Pro rychlení se používá rostlin získaných dělením trsů, neboť semenáčky nebývají vždy čistých barev. Trsy dělíme již v srpnu, aby rostliny dokonale zakořenily. Vysazujeme je do poněkud těžší hlinité zeminy s přídavkem lesního humusu. Musí obsahovat dostatek vápna. Během růstu žádají dostatek vody a mírné přistínění, hlavně v poledních hodinách. Neškodí jim ani občasné přihnojení tekutými hnojivy. Chceme-li získat dlouhé stvoly a velké květy, zastíníme jev době, kdy se vyvíjejí květní stvoly, asi na 14 dnů poněkud hustěji. Po sklizni květů je možno ponechat pařeniště úplně otevřené, neboť rostliny jsou zcela odolné vůči mrazům. Kultura v pařeništi vydrží několik roků a každoročně jí můžeme použít k předvánočnímu řezu květů.
* * *
Myosotis L. – pomněnka. Pro rychlení v zimním období se používá Myosotis oblongata var. perfecta hort. Rozmnožuje se většinou semenem, i když některé odrůdy je nutno množit i řízky. Zvláště novější odrůda „ULtramarin“ se semenem velmi těžko množí. S řízkováním nutno začít včas, obvykle již počátkem dubna. Řízky zakoření snadno na množárně při teplotě 18 °C. V červnu je vysazujeme do volné půdy. Ať již ze semene, nebo z řízků vypěstované rostliny vysazujeme na podzim do hrnků tak, aby přes ně nepřešel mráz. Pak se ve studeném skleníku při nízkých teplotách do 10 °C rychlí. Kromě již uvedené odrůdy „Ultramarin“ se k ranému rychlení používá odrůd „Albion“ a „Blaue Grasmicke“. Pro pozdější rychlení jsou vhodné odrůdy Myosotis hybrida hort. „Ruth Fischer“, „Annemarie Fischer“ a „Isolde Krotz“.
* * *
Paeonia L. – pivoňka. U pivoněk nelze hovořit o vlastním rychlení, nýbrž jen o přirychlení. Proto je nutno mít již záhon starších rostlin schopných rozvkětu. Nejčastěji je přirychlována Paeonia albiflora PALL. (Paeonia chinensis hort.). Důležité je, aby rostliny byly pěstovány v dobré, kypré, hlinité hluboké půdě a na slunném stanovišti. Na zimu záhon přikryjeme slabší vrstvou listí, aby půda příliš nepromrzala, a vystavíme provisorní konstrukci, na kterou v únoru po odstranění pokrývky klademe pařeništní okna. Vytápění není potřebné. K přirychlení dostačí vyhřívání slunečními paprsky. Za přílišného slunce silně větráme, aby se rostliny nevytahovaly. Pivoňky přikryté okny vykvétají až o tři týdny dříve než venkovní.
* * *
Trollius L. – upolín je pro rychlení velmi vhodný pro svoje kulovité květy v různých odstínech žluté barvy. Rychlení je jednoduché, neboť rostliny se i s kořenovými baly vyjmou z půdy, uskladní v mrazuprosté místnosti a v lednu se přenášejí do studených skleníků, kde rozkvétají.
* * *
Viola odorata L. – fialka. Rychlí se velmi snadno buď přímo ve studených pařeništích, nebo ve sklenících. Pro rychlení v hrnkách vybereme fialky ze záhonku a nasázíme do dobré humosní zeminy. Hrnky uložíme ve vzdušných a mrazuprostých pařeništích, kde rostliny zakoření. Po vánocích zvyšujeme teplotu na 10 – 12 °C. Když nelze vytápět pařeniště, musíme je přenést do skleníku. Dvakrát v týdnu je ve dne mírně zaléváme. Za tři týdny se objeví první květy. Pro rychlení vybíráme hlavně velkokvěté remontující odrůdy. Fialky je také možno pěstovat jako mezikulturu hrachorů.
* * *
Antirrhinum L. – hledík je letnička, která se dá rychlit po celou zimní dobu i v jarních měsících. Její kultura je celkem snadná a levná. Nemá velkých nároků na teplo a plně vystačí s teplotami chladného skleníku (10 – 12 °C). Vyšší teploty dobře nesnáší. Semeno vyséváme podle toho, kdy chceme přijít s květy na trh. Pro vánoční květy nutno vysévat již počátkem července. Pro květy v březnu stačí výsev zářijový a pro vykvétání v květnu výsev listopadový. Vyséváme do truhlíků nebo misek s jemnou písčitou kompostní zeminou, a jakmile semenáčky vytvoří dva páry listů, přepichujeme. Při přepichování přidáváme do uvedené zeminy část zkompostované rašeliny. Rostliny z prvního červencového výsevu vysazujeme již počátkem října na záhony do studených skleníkových bloků. Ve skleníku dbáme na to, abychom zaštipováním vytvořili pěkně urostlý trs, který má nejvýše 8 – 10 výhonů. Při větším počtu jsou výhony slabé. Značnou pozornost musíme také věnovat zálivce. Zásadně zaléváme tak, aby rostliny měly čas do večera oschnout. Za silnějších mrazíků musíme mírně přitápět. Je-li půda dokonale prohnojena, není nutno přihnojovat; jinak přihnojujeme jednou týdně slabými roztoky plných hnojiv.
* * *
Calendula L. – měsíček je všeobecně hojně pěstovaná letnička, velmi vhodná pro vypěstování květů i v zimním období. Nejčastěji jsou rychleny velkokvěté formy Calendula officinalis L. Semeno se vysévá od poloviny srpna. Semenáčky se přepichují nebo sázejí do malých hrnků, kde zůstávají až do doby, kdy se skleníky uvolní od letních kultur. Pak je vysazujeme přímo do volné půdy, kde počátkem prosince již vykvétají. Kvetou až do konce ledna. Aby se získaly větší květy, vyštipují se všechna postranní poupata a ponechává se jen hlavní. Po sklizni prvních květů lze dosáhnout ještě jedné sklizně, ovšem květy jsou již značně menší.
* * *
Mathiola annua SW. – levkoje (fialy). Kultura rychlených levkojí trvá 3 – 4 měsíce za předpokladu, že je vhodné počasí. U nás se její rychlení zatím mnoho nevžilo, poněvadž i při dobré kultuře bylo dosaženo nejvýše 30 až 40 % plnokvětých rostlin. U nově vyšlechtěných odrůd se však dosahuje až 90 % rostlin plnokvětých. Semeno vyséváme již v červenci, nejpozději v srpnu do lehké propustné písčité půdy, kterou před výsevem desinfikujeme. Doporučuje se také přidat menší množství jemně roztlučeného a prosátého koksu, který působí zčásti jako desinfekční prostředek. K rychlení musí být připraveny silné, dobře vyvinuté rostliny. Pro výsadbu do hrnků nebo na rychlírenské záhony je vhodná směs 1 dílu jemně rozdrceného dřevěného uhlí, 3 dílů rašeliny a 3 dílů dobré pařeništní zeminy. Pro vlastní rychlení nežádají fialy vysoké teploty, plně dostačuje 10 – 12 °C. Nutno však náležitě větrat a opatrně zavlažovat. Pro hrnkovou kulturu byla vyšlechtěna skupina velkokvětých zakrslých pyramidálních fial a používá se také fial „Bismarck“. Dobře ošetřované rostliny kvetou v lednu až březnu.
Dobrý den,můžete mi poradit kde bych sehnal konvalinkové puky vhodné pro únorové rychlení,př.množství a cenu.Děkuji.