K rychlení se hodí jen některé odrůdy Syringa vulgarit L., a to rostliny nejméně tříleté, řádně zakořenělé, se silnými výhony, které mají květní pupeny náležitě vyvinuté. Poněvadž ušlechtilé odrůdy, vhodné k rychlení, rozmnožujeme hlavně očkováním, musíme si opatřit dostatek vhodných podnoží. Nejlépe vyhovuje semenáč druhu Syringa vulgarit. Dá se použít i kořenových řízků šeříku, které snadno zakořeňují.
Jednoleté a vytříděné semenáče vysazujeme na jaře na záhony s těžší, ale propustnou zeminou zásobenou humusem a živinami, dobře vyhnojenou chlévskou mrvou, která se zapravuje do půdy již na podzim při hluboké orbě nebo rýhování (rigolování). Řádky vedeme 80 cm od sebe a v nich vysazujeme podnože na vzdálenost 40 cm. Očkujeme je v červenci a srpnu a ošetřujeme je dále jako všechny ostatní očkovance, to znamená, že kontrolujeme ujetí oček, povolení lýka, mírně kopčíme na zimu, seřízneme podnože na jaře. Letorost vyrašený z ušlechtilého očka se může, je-li silný, zaštípnout za čtvrtým až pátým listem, čímž dosáhneme rozvětvení hned v prvém roce. Jinak se ponechává vyzrát a seřízneme se na 30 – 40 cm až na jaře příštího roku. Půdu během vegetace kypříme a zbavujeme plevelů. Jsou-li rostliny zaškolovány v málo výživné půdě, přihnojujeme strojenými hnojivy nebo zavlažujeme močůvkou. Hnojit můžeme nejpozději do konce července, aby dřevo náležitě vyzrálo a nemrzlo.
Druhým rokem po očkování odstraníme za vegetace slabé výhony a ponecháme 4 – 6 výhonů dobře rozestavených a silně vyvinutých. Chceme-li rychlit v hrnkách, přesazujeme pak v červenci a srpnu. Chceme-li rychlit v hrnkách, přesazujeme pak v červenci a srpnu. Chceme-li rychlit rostliny s kořenovými baly, podryjeme je ve stejných měsících.
Ve třetím roce se snažíme dokonalou výživou vypěstovat co nejdelší a nejsilnější výhony s květními pupeny. Pro vývoj dřeva v prvním růstovém období použijeme hlavně dusíkatých, později draselných hnojiv. Z organických hnojiv jsou pro tento účel velmi vhodné odpadky z jatek. Na jaře vyoráme mezi jednotlivými řádky lehčím pluhem (vinohradnickým) brázdu, do níž navezeme odpadky, a zahrneme zeminou. Za přiměřeně vlhkého počasí nebo správného zavlažování je o růst dokonale postaráno. S úspěchem se dá mezi řádky zaorat i krátká mrva. Dobře se také osvědčilo přihnojování rohovými pilinami nebo řádková závlaha močůvkou, do níž byl přidán superfosfát. Ze strojených hnojiv dodáváme dusík ve formě draselných solí a kyselinu fosforečnou ve formě Thomasovy moučky nebo superfosfátu. Dávky strojených hnojiv se pohybují od 1 do 1,5 kg každého hnojiva na 1 ar nebo 3 – 5 g každého hnojiva k jednotlivým rostlinám. V poslední době se přidává s dobrým výsledkem superfosfát i při vlastním rychlení ve skleníku.
Koncem měsíce září začínáme s přípravou šeříků k rychlení. Rostliny vyjmeme z půdy, a jsou-li ještě olistěny, naskládáme je na hromadu nebo raději hustě založíme do vyvezeného pařeniště a podle potřeby přikryjeme rohožemi. Tím dosáhneme urychleného vyzrávání výhonů a opadnutí listů. Rostliny v hrnkách, zvláště za vlhkého počasí, je lépe přenášet k dozrání do místností.
Po uvedené přípravě rostlin přikročíme k vlastnímu rychlení. Chceme-li květy k vánocům, začínáme koncem listopadu. Máme-li k dispozici méně rostlin, podnítíme je k vegetaci teplovodní lázní, při větším množství parní lázní. Parní lázeň děláme přímo v rychlírně, takže odpadá přenášení rostlin. Při teplovodní lázni přeneseme bezprostředně po máčení rostliny do rychlírny, aby nebyly vystavovány nižším teplotám. V rychlírně udržujeme teplotu 25 – 30 °C a při raném rychlení i silné zatemnění. Při plném osvětlení by nám časně rychlené šeříky nevytvořily dokonale vyvinuté laty. Při rychlení povánočním není nutné již zatemnění a také teplota se pohybuje od 20 do 25 °C. Dostatečnou vlhkost udržujeme v rychlírně správnou závlahou a častým postřikováním rostlin vlažnou vodou. Jakmile se objeví květní laty, musíme s postřikováním ustat, aby květy nezahnívaly. V té době také již plně osvětlujeme, aby vývin květních lat byl dokonalý. Rašící listové výhony, vzláště spodní, odstraňujeme úplně, pouze několik horních ponecháváme a ty zaštípneme za 3. – 4. párem listů. Ani u rostlin v hrnkách neponecháváme příliš mnoho listů (obr. 236). Jakmile se spodní části laty náležitě vyvinou, snižujeme teplotu, abychom květy otužili a prodloužili dobu květení.
Po příslušném otužení odprodáváme květiny v hrnkách, u balových přistoupíme k řezu květních lat. Řežeme tak, aby výhony s květy byly co nejdelší, obvykle 10 – 15 cm nad rozvětvením keře. Řezané květy stavíme do nádoby s vodou, ponecháme je přes noc „natáhnout“, ráno je opatrně balíme do jemného papíru a expedujeme.
Odrychlené balové šeříky se přenášejí do chladné, mrazuprosté místnosti, nejlépe do sklepa, kde se ponechávají do poloviny března, a pak se vysazují do volné půdy na záhony s dobře prohnojenou půdou; tam se ponechávají 1 rok za náležitého ošetření odpočinout, aby jich mohlo být druhým rokem znovu použito k rychlení. Již na podzim prvního roku je vhodné důkladně přihnojit statkovými nebo strojenými hnojivy. V druhém roce se pak správnou závlahou a obděláváním půdy a podle potřeby i dostatečným hnojením vyvinou silné výhony s květními pupeny a rychlení se může opakovat.
V poslední době se šeřík rychlí v hrnkách tímto způsobem: V hrnkách průměru 8 – 10 cm se předpěstují jednoleté podnože, které se v časném podzimu, v době, kdy již na letorostech jsou vyvinuta květní poupata, naroubují. Jako rouby se berou vrcholky výhonů s květními pupeny. V rychlírně pak dojde za přiměřených teplot a vlhkosti nejen k dokonalému srůstu, ale i k vykvétání roubovanců. Tak dosáhneme nízkých rostlin vhodných pro dekoraci. Tohoto způsobu se nedá použít pro časné rychlení.
Méně intensivním způsobem rychlení je pěstování rostlin na trvalém stanovišti a stavba provisorních rychlíren z pařeništních oken nad nimi. Rostliny jsou podněcovány k vegetaci jenom zvýšenými teplotami, a proto nelze toho způsobu použít pro rychlení předvánoční nebo lednové.
Rychleného šeříku v hrnkách používáme k dekoraci v pokojích, řezaného do váz a pro vazačské práce na krátkou dobu (svatební kytice), neboť rychle vadne.
Nejlepší odrůdy k rychlení: k ranému Marie Lagray – bíle kvetoucí, jednoduchý; k středně ranému Réaumur – tmavočervený, jednoduchý, Charles X. – modrý jednoduchý; k pozdnímu Madame Lemoine – plnokvětý, světlomodrý, Mad. Casimir Perrier – plnokvětý, bílý.