Ze všech druhů karafiátů zaujaly v poslední době první místo v kulturách ušlechtilé karafiáty, zvané též americké, hlavně pro nádherně tvarované, většinou vonné a krásně zbarvené květy na silných stvolech. Botanicky náleží do skupiny Dianthus caryophyllus L. Jejich kultura není složitá, ale je nutno dodržovat určité zásadní požadavky, především dokonale vyhovující stavby. Skleníky musí být vzdušné a světlé. Výška hřebene musí být nejméně 5 – 6 cm, šíře 6 – 10 cm. Sklo musí být dostatečně silné, aby ani v zimě nemusely být přikrývány, větrání jak střešní, tak i boční, aby výměna vzduchu, zvláště v horkých letních dnech, byla co nejdokonalejší. Topné roury umisťujeme při střešní konstrukci, aby sražená pára na skle a konstrukci byla ihned vysoušena.
Půda musí být propustná, ne studená ani příliš vlhká. Hnititá drnovka, dobře prohnojená rozleželým hnojem, promíšená rohovými pilinami nebo kostní moučkou s přídavkem síranu draselného a Thomasovy moučky, plně vyhovuje. Musí však být připravena již rok před použitím. Poněvadž karafiáty žádají dostatek vápna, musí mít půdní reakce nejméně pH 6,0 – 8,0.
Ušlechtilé karafiáty se rozmnožují hlavně řízkováním. Chceme-li udržet některou odrůdu, které máme nedostatek, používáme i roubování. Jako podnože lze použít některého z remontantních karafiátů. Pouze při ušlechťování množíme semenem. S odebíráním řízků je možno začít již v říjnu a množit lze až do dubna. Nejlépe vyhovují řízky z bočních výhonů, neboť vrcholové mají sklon k časnému tvoření květů na úkor celkového vzrůstu. Řízky mají být krátké a silné, ze slabých jsou rostliny méně životaschopné. Pro lepší zakořenění rozřízneme řízek v koléknku podélným křížovým řezem asi 2 – 3 mm hlubokým a popřípadě máčíme ještě v roztocích stimulátorů. Zakořeňujeme na množárenském záhoně při půdní teplotě 18 – 20 °C, při mírné závlaze a stínování zakoření řízky za 3 až 4 týdny. Po zakořenění je vysazujeme do hrnků průměru 6 – 8 cm nebo na skleníkové záhony s písčitou zeminou smíšenou s odkyselenou rašelinou. Rostliny nesmějí přijít příliš hluboko. Týden po výsadbě je udržujeme zastíněné, pak jim dopřejeme plné osvětlení. Záhony nesmějí trpět suchem ani zamokřením. Zavlažovat nebo ovlhčovat můžeme rostliny pouze ve dne, na noc musí být suché. V květnu, kdy již nehrozí nebezpečí podzních mrazíků, můžeme vysazovat na venkovní záhony. V poslední době se však používá výsadby přímo do rychlírny, kde zůstávají rostliny po dva roky a pak jsou z kultury vyřezeny a nahrazeny novými.
Půda na záhonech musí být dokonale propracována. Vysazujeme na vzdálenost 20 x 20 cm. Při tom dbáme, aby rostliny nebyly vysazovány hlouběji, než byl v množárně, aby kořenové baly nebyly příliš poškozeny a aby nebyly vysazené rostliny přespříliš zavlaženy.
Abychom dosáhli lepšího narůstání postranních výhonů, zaštipujeme některé odrůdy jednou, jiné dvakrát. Pěstujeme-li rostliny na venkovních záhonech, musíme je v srpnu přenést do skleníků. Po dokonalém zakořenění skleník větráme a plně osvětlujeme. Větráme i v období zimním, je-li v poledních hodinách příznivé počasí. Teplota ve skleníku má být 10 – 15 °C, vyšší teploty způsobují příliš rychlý růst a rostliny jsou pak slabé. Během vegetace udržujeme kulturu bez plevelů a občasnou mělkou okopávkou nakypříme půdní povrch. Doporučuje se také pokrývat půdu slabou vrstvou odkyselené rašeliny, aby v půdě byla udržena stejnoměrná vlhkost. Sluneční teplotu v letním období snížíme intensivním větráním a častým postřikováním chodníků. Rostliny postřikujeme jen jednou denně tak, aby do večera oschly. V zimním období nestříkáme vůbec.
Chceme-li mít květy dokonale vyvinuté, vyštipujeme všechna postranní poupata a na květním stvolu ponecháváme poupě hlavní. Čím dříve vyštipujeme, tím lepšího výsledku dosáhneme. Nejlepší květy přinášejí rostliny vysazené do skleníku již v květnu a červnu, které kvetou od září po celou zimu. Aby květní stvoly nepoléhaly, vysazujeme je k drátěné konstrukci nebo vytvoříme nad záhony řídké drátěné sítě ve dvou i více patrech, které zabraňují poléhání. Řez vykvétajících květů má být proveden co nejdříve, aby se rostliny zbytečně příliš nevysilovaly. Uřezané karafiáty dáváme do vody a necháme několik hodin v chladné tmavé místnosti, aby „natáhly“ a byly pak schopnější k dopravě a trvanlivější. Důležité je chránit karafiáty před chorobami a škůdci.
Z odrůd ušlechtilých karafiátů jsou v kultuře hlavně tyto:
bílé „William Sim“, „White John Briry“, „Mercury“, „Purity“, „White“, „Betty Lou“,
světle růžové – „Peter Fisher“, „Grawley Pink“, „Fanny“, „Princess Irene“, „Miss Brenner“,
tmavě růžové – „Betty Lou“, „John Briry“, „Canups Pride“,
světle červené – „William Sim“, „Aladin“, „Red Pimpernell“,
tmavě červené – „Mrs. C. W. Weld“, „Topsy“,
žluté – „Maine Sunshine“, „Miller´s Yellow“, „Gulnare“.