Prunus triloba var. plena DIPP. působí svými přisedlými, plnými růžovými květy jako umělá rostlina. Většinou se pěstuje ve tvaru keře, zřídka ve formě stromku. Očkovanci na podnoži St. Julien se po vyrašení na jaře zaštípnou za třetím až pátým listem, aby se rostlina rozvětvila. Na pdzim se sázejí do hrnků do dobré ornice s kompostem a rašelinou av hlubokém pařeništi přezimují. Na jaře je seřízneme na 3 – 4 očka a po vyrašení odstraníme všechny slabé výhony. Přes léto se zavlažují a hnojí, aby výhony, keré jsme ponechali, co nejvíce zesílily a nasadily dostatek květních pupenů. Koncem listopadu nebo začátkem prosince se po teplé vodní nebo parní lázni rychlí při teplotě 15 až 20 °C. Do vybarvování poupat se mírně stříkají. Kvetou o vánocích nebo počátkem ledna. Po vykvetení snižujeme teplotu až na 4 – 5 °C. Odrychlené keře se seříznou na 3 – 4 očka, vysadí na záhony, kde zůstávají 2 roky; potom se mohou rychlit znovu. Podobně se dá rychlit i Prunus Japonka THBG. (Prunus sinensis PERS.) var. rosei plena hort. a albi-plena hort., vyžaduje však vyšší teploty (22 – 25 °C). Rychlených rostlin se dá použít hlavně jako dekoračního materiálu v hrnkách. Pro řez se hodí méně.
* * *
Viburnum opulus L. var. sterile DC. U nás je málo rychlena, patří však svým kulovitým květenstvím k velmi pěkným dřevinám. Pro rychlení v hrnkách se používá keřů nejméně tříletých, pěstovaných již rok před rychlením v hrnkách, které musí mít průměr 15 – 18 cm. Pro řez květů lze použít i rostlin balových. Chceme-li rychlit k vánocům, používáme podnícení vegetace buď teplé vodní, nebo parní lázně. Rychlení začínáme při 15 – 18 °C; do vývinu pupat mírně postřikujeme. Chceme-li dosáhnout nazelenalého odstínu květů, řídce stínujeme. Po vykvetení snižujeme teplotu. Mimo Viburnum opulus můžeme ještě rychlit Viburnum tinus L. se stále zelenými listy a Viburnum carlesii HEMSL., jehož květy velmi příjemně voní.
* * *
Deutzia gracilis S. et Z. – zanice. Je vhodná pro rychlení v pozdních zimních měsících, zvláště pro hrnky. Kvete na krátkých letorostech, vyrůstajících z jednoletého dřeva, kterého si musíme dostatek vypěstovat; toho dosáhneme hlubokým seříznutím výhonu po odkvětu. Při tom odstraňujeme i výhony příliš slabé. Pro rychlení vysazujeme dvouleté až tříleté rostliny s dobře vyzrálým dřevem. Poněvadž není nutná delší doba předpěstování v hrnkách, vysazujeme je až v měsíci srpnu nebo září. Můžeme je sice také pěstovat v hrnkách již rok předem – výsledek je jistější, ale kultura dražší. Půdu žádá Deutzia raději těžší. Po zasazení do hrnků stavíme rostliny hustě do vyvezených pařenišť, aby dřevo rychleji vyzrálo. Na zimu se přenášejí do studeného skleníku, kde se dokončuje prokořeňování při teplotě 4 – 8 °C. Dokonalé prokořenění ovlivňuje značně výsledek rychlení. S vlastním rychlením se začíná až v polovině ledna, při poměrně nízkých teplotách 8 – 10 °C. Musíme opatrně postřikovat, neboť listy snadno zahnívají. Po vykvetení rostlinu otužíme snížením teploty.
Nejčastěji se rychlí Deutzia gracilis S. et. Z., ale velmi pěkné jsou i její zlepšené formy, jako Deutzia gracilis var. versta LEMOIN s latami drobných azalkovitých květů, Deutzia gracilis var. multiflora LEMOIN drobná s bohatým květenstvím, Deutzia gracilis var. eximia LEMOIN s čistě bílými, zvenčí růžovými květy a karmínovými pupeny. Stejně pěkné jsou i další barevné formy, var. carminea LEM., var. rosea LEMOIN.
* * *
Laburnum vulgare GRISEB (syn. Cytisus laburnum L., Laburnum anagyroides MED.) – čilimník. Svými výrazně žlutými převislými hrozny květů je velmi vhodný pro rychlení v hrnkách, zvláště ve formě stromkovité ať již s vyšším, nebo nižším kmenem. K rychlení je nutno pěstovat rostliny alespoň jeden rok v hrnkách, jinak nedosáhneme celkem žádných výsledků. Řezat nelze před květem, neboť květní pupata sedí na starém dřevě. Do vegetace uvádíme rostliny obvykle v polovině měsíce února. Rychlení předchází teplá vodní lázeň. Teploty nemusí být příliš vysoké, dostačuje 10 – 15 °C. Rychlené čilimníky jsou velmi vhodné pro zimní výstavy nebo do zimních zahrad jako dekorační materiál (obr. 238).
* * *
Forsythia VAHL. – forsytie. Patří k rostlinám, které se velmi snadno rychlí. Je možno rychlit i odřezané větve. Vykvétají ve váze za 10 – 12 dnů při pokojové teplotě. Zvláště dobře zakvétají, ponoříme-li je na 6 – 8 hodin do vody ohřáté na 25 – 30 °C. Jinak se rychlí forsytie buď v hrnkách, nebo i jako balová rostlina; pro obojí způsob si předpěstujeme rostliny ve volné půdě. Pro hrnky seřezáváme rostliny ve druhém roce velmi silně. Ve třetím roce na podzim je vysazujeme do hrnků tak, aby zakořenily. K vánocům můžeme začít s rychlením. I u hrnkové kultury použijeme k podnícení vegetace teplé vodní lázně. Za 10 – 12 dnů při 18 – 20 °C vykvétají. U rostlin balových si častějším přesazováním vytvoříme pevný bal a rychlíme obdobně. Řez forsytií konáme zásadně až po odkvětu. K rychlení se používá odrůd Forsythia intermedia var. spectabilis KOEHNE a var. densiflora KOEHNE. Pro balové rostliny a řez je vhodnější Forsythia suspensa VOHL., jejíž převislé větve se dají do váz lépe sestavit. Balových rostlin lze použít jak k řezu, tak i k dekoraci při výstavách, v zimních zahradách, rostlin v hrnkách i pro pokojvou výzdobu.
* * *
Hydrangea paniculata S. et Z. – hortensie. Jako dřeviny k rychlení lze hortensie použít velmi dobře. Je působivá svými nahloučenými latami květů. Možno ji pěstovat i v hrnkách. Obvykle se rychlí až tříleté rostliny, které mají dokonale vyvinuté jednoleté dřevo. Delší předpěstování v hrnkách není nutné. Vysazují se do nich na podzim s přiměřenými baly a uskladňují se nejčastěji do chladných skleníků pod stoly, kde pomalu zakořeňují. K rychlení přikročíme počátkem března. Bezprostředně před rychlením kořenové baly důkladně prolejeme. Při teplotě 25 – 30 °C rostliny rychle raší a rostou. Ještě před rašením a pak za vegetace občas jemně stříkáme. I když rostliny vyžadují značné množství vody, musíme zavlažovat opatrně, aby nedošlo k trvalejšímu přemokření půdy. Výhony jsou značně vysoké a je nutno často je vyvazovat ke kolíkům.
* * *
Wistaria NUTT. (syn. Glyzine L.) – vistarie. Není sice rostlinou, jejíž květů by se dalo použít k řezu, lze ji však s úspěchem upotřebit při dekoracích výstav. Pro tento účel se používá již starších rostlin, pěstovaných nejméně rok v hrnkách. Rostliny se tvarují i do forem stromečků. K ranému rychlení musíme použít teplé vodní lázně, pro pozdější stačí jen vyšší teploty; výsledky pozdějšího rychlení jsou lepší. Při rychlení udržujeme teplotu na 20 – 25 °C a mlžením vytváříme dostatečně vlhké prostředí. Po rozkvětu snižujeme teplotu až na 10 až 15 °C. Nejčastěji se rychlí rostliny s modrými květy. Používá se jich k popnutí různých konstrukcí, loubí a besídek. Mohou se rychlit několik roků po sobě, jsou-li ovšem po odrychlení řádně ošetřovány a hnojeny.
* * *
Acer L. – javor. Stejně jako vistarie tak i javoru se používá hlavně pro účely výstavní, ačkoliv se ho dá použít i jako rostliny pokojové. Rychlí se hlavně Acer palatum THBG. a Acer japonicum THBG., oba pro svoje barevné listy. Rostliny jsou poměrně slabého růstu, takže se dají snadno pěstovat v hrnkách. Před silnějšími mrazy je chráníme. K uvedení do vegetace použijeme teplé vodní lázně. S rychlením se začíná od ledna při mírných teplotách.
* * *
Azalea L. – azalka. Jako skleníková kultura se pěstuje hlavně Azalea indica hort.; správný botanický název je Rhododendron simsii PLANCH. Její rychlení je vlastně součástí, nebo lépe řečeno konečnou fází celé kultury. Abychom mohli rychlit s úspěchem, je nutno znát způsobilost jednotlivých odrůd, hlavně pokud jde o dobu rychlení. Proto jsou odrůdy azalek rozděleny dotří skupin – odrůdy pro rané rychlení, odrůdy pro středně rané rychlení a odrůdy pro pozdní rychlení.
1. Odrůdy pro rané rychlení, tj. v měsících listopadu a prosinci: „Madame Petrick“ – plnokvětá růžová (stará osvědčená odrůda), „Paul Schäme“ – plnokvětá lososově červená (je napadána septoriosou), „Eri“ – podobná předchozí, lososová s bílým okrajem, „Erica Sander“ – podobná odrůdě „Eri“, mnohem světleji zbarvená a „Ambrosiana“ – svítivě růžová, plnokvětá, zdravě rostoucí.
2. Odrůdy pro středně rané rychlení, tj. v měsících leden až únor: „Vervaeneana“ – dala vznik několika pěkným odrůdám v barvách bílé, růžové, červené a dvojbarevné, „Herme“ – s červenobílými květy, „Olympia“ – plnokvětá, červeně zbarvená, okvětní lístky na okraji vlnité, „Pax“ – čistě bílá.
3. Odrůdy pro pozdní rychlení, tj. v měsících březnu a dubnu: „Ernst T. Thiers“ – šarlatově červená, silného vzrůstu, „Apollo“ – jedna ze starších odrůd, cihlově červená, plná, „Niobe“ – plnokvětá, čistě bílá a „Hexe“ – velmi silně rostoucí, s drobnými červenými květy.
* * *
Rostliny musí být pro rychlení dobře připraveny. Lépe se rychlí rostliny balové nebo zasazené ve větších miskách než rostliny v hrnkách. Pozdních odrůd se nedá použít k rychlení dříve, raným odrůdám můžeme však oddálit dobu vykvétání tím, že je udržujeme v chladu. Až do vlastního rychlení udržujeme všechny azalky v chladném, světlém a vzdušném skleníku. Dbáme, aby byly volně rozestaveny, a zavlažujeme jen opatrně. Rostliny nesmějí být ukládány v místnosti vlhké, kde by trpěly mrazem. Při přesazování musíme dbát, aby výsadba nebyla příliš hluboká, ale aby rostliny v hrnkách pevně seděly. Jsou-li udržovány před rychlením v temné zatuchlé místnosti nebo také pod tmavými a vlhkými skleníkovými stoly, dochází obvykle při rychlení k opadávání listí právě tak, jako jsou-li citelně poškozeny kořenové baly. Nutno tedy přesazovat opatrně.
Doba rychlení raných odrůd trvá 6 – 8 týdnů a začíná obvykle koncem října. Rychlení středně raných odrůd trvá 4 – 6 týdnů a pozdním odrůdám plně dostačí 2 – 4 týdny. Rané odrůdy přenášíme v říjnu do světlých skleníků a rozestavujeme tak, aby všechny měly dostatek světla a vzduchu. Ve sklenících udržujeme pokud možno vyrovnanou teplotu kolem 20 °C. Dokonalá výměna vzduchu má vliv na zdravotní stav a otužilost rostlin. Půdu v hrnkách udržujeme v přiměřené vlhkosti a rostliny denně lehce přestříkneme, pokud možno vlažnou vodou. Se stříkáním ustáváme, jakmile se květní poupata vybarvují. Na noc musí být rostliny suché. Na květních výhonech se dosti často při rychlení vyvíjejí postranní výhony – vlky, které musíme pravidelně a včas odstraňovat, aby zbytečně rostliny nevysilovaly. Abychom získali odolné rostliny, které snášejí dopravu i horší pokojové klima, snižujeme několik dnů před prodejeme teplotu v rychlírně až na 10 – 12 °C, čímž rostliny, jak říkáme, „zatvrdnou“. Stejně tak jako rychlíme rostliny hrnkové, můžeme rychlit i balové, kterých se potom používá k úpravě misek, jardinier a košů.
Čím později s rychlením začínáme, tím lepších výsledků dosáhneme. Rostliny lépe rostou, bohatěji kvetou a jsou intensivněji vybarveny. Zásadní chyby, které se při rychlení azalek vyskytují, jsou příliš chladné prostředí, přemokřená půda a hluboká výsadba při hrnkování.