Zálivka

Způsob zálivky ovlivňuje technické zařízení, které máme k dispozici. Porosty na záhonech zaléváme ráno nebo večer. V jarních měsících, kdy navečer poklesne teplota, je výhodnější zalévat v dopoledních hodinách, aby se zavlažená půda před den mohla prohřát a aby snížení teploty přes noc a k ránu rostlinám neškodilo. V letních měsících je však správnější zalévat večer před západem slunce, neboť voda dobře vsákne, rostliny přes noc načerpají potřebné množství vody a vydrží pak do příští zálivky. Ve skleníku zaléváme v zimním období hlavně ráno a jen výjimečně odpoledne, neboť v zimě nesmějí nikdy rostliny zůstat přes noc mokré. V letních měsících zaléváme i navečer, a je-li to nutné, i dvakrát denně.

V pařeništích zaléváme na jaře dopoledne a v létě navečer.

Množství vody, které je třeba rostlinám dodat, závisí na prostředí, ve kterém žijí, na výparu, na stáří a na druhu rostlin.

Kolik vody máme rostlinám pěstovaným na záhoně dodat, určíme při zálivce podle celkového stavu půdy a podle vzhledu rostlin. Zálivka musí být tak vydatná, aby půda byla dobře provhlčena až ke kořenovému systému. Zaléváme proto tak dlouho, dokud se voda vsakuje. Přestaneme ihned, jakmile zpozorujeme, že povrch zůstává trvale lesklý. O hloubce provlhčení se můžeme občas přesvědčit rozhrnutím zeminy, avšak až delší dobu po zálivce.

Obdobnými pravidly se řídí zálivka rostlin v hrnkách. Podle povrchu zeminy v hrnku usoudíme na potřebu vody. Nikdy nezaléváme, pokud je povrch vlhký. Pokud se to vyplatí, zaléváme každou rostlinu jednotlivě. Rostliny musí být dobře vsazeny, aby v hrnku bylo dostatek místa na zálivkovou vodu, tj. aby povrch země byl aspoň jeden centimetr od kraje hrnku. Příliš mělce vsazené rostliny se nesnadno zalévají. O potřebě zálivky se lze přesvědčit poklepem na hrnek. Je-li zem přeschlá, vydá hrnek vyšší zvuk, než je-li rostlina zalitá. Kdybychom zalévali rostliny, které jsou dosud vlhké, došlo by k tak zvanému „přelití rostlin“, zemina v květináči by byla rozbahněná, nedostatkem vzduchu by zakysla, při trvalém zamokření by zahnívaly kořeny. Některé rostliny, např. Cyclamen, jsou na přelití choulostivé.

Při zálivce v pařeništi a v hrnkách má mít voda teplotu půdy, jinak rostliny snadno nastydnou a zdržují se v růstu.

Techniku zálivky volíme podle toho, jakou kulturu zaléváme. Pro rostliny mladé je třeba seřídit rozstřikování vody tak, aby dopadla pokud možno vertikálně na rostliny v jemných kapkách a pod malým tlakem. Tato zálivka trvá déle, avšak v každém případě je pro rostlinu výhodnější. Hrubá zálivka mechanicky poškozuje rostlinu a mění povrch půdy v pevný škraloup. Jemnost rozstřiku měníme na záhonech tryskami, v pařeništích kropicí růžicí. Při zálivce hadicí stanovíme nejdříve rozsah zavlažované plochy, kterou můžeme hadicí přestříknout. Tuto plochu postupně postřikujeme a vracíme se opět na původní postřikované místo. Při zálivce konví kývavým pohybem pouštíme proud vody na stanovenou plochu. Důležité je, aby první naklonění konve bylo vykonáno rychlým pohybem, takže vystříkne proud plnou růžicí. Stejně tak učiníme při vyčerpání vody z konve.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>