Kotelna může být podpovrchová, polopvrchová nebo povrchová. Pro teplovodní topení se nejčastěji buduje kotelna pod úrovní terénu, a to tak hluboko, aby bylo dosaženo samočinné cirkulace vody. U druhých dvou typů kotelny je nutno, zejména při větší stavbě, pamatovat na zamontování čerpadel, která obstarávají cirkulaci vody v topných rourách. Kotelnu umisťujeme nejvhodněji ve středu vytápěných prostor, aby rozvod teplé vody byl krátký a nevznikaly zbytečné ztráty ochlazováním. Nejblíže kotelny postavíme množárny a teplé skleníky, s nimi souvisí skleníky poloteplé a nejdále od kotelny jsou skleníky studené. Důležitou otázkou při řešení kotelny je přísun paliva a odsun popele, který lze řešit dvěma způsoby, a to buď šikmou nájezdovou plochou, nebo výtahem. Oba způsoby jsou vyhovující, a proto zvolíme ten, který je pro místní poměry nejvhodnější. Je výhodné, můžeme-li přepravit popel přímo z kotelny v jediné nádobě až na skládku nebo jej vysypávat z této nádoby ihned na dopravní prostředek. Přísun paliva má být usnadněn aspoň potud, aby padalo z vozu násypným otvorem přímo do kotelny. U velkých kotelen bývá zmechanizováno i přikládání. V kotelně je nutno pamatovat i na bezpečnostní zařízení, zejména na správné osvětlení celé místnosti, na osvětlení armatury kotlů, na bezpečné rozvedení elektroinstalace, na dostatečný příliv čerstvého vzduchu, na umožnění bezpečné obsluhy kotlů a na automatické podtlakové odvětrávání kotelny. Topiči nesmí být dovoleno v kotelně trvale pobývat, zejména nesmí být dovoleno, aby při nočních službách topič v kotelně spal.