Je po technické stránce výhodnější nežli lázeň teplovodní, zvláště při rychlení ve velkém. Spočívá v tom, že na rostliny založené v uzavřené místnosti působíme po dobu 12 – 24 hodin parou, ohřátou na teplotu 30 – 40 °C. Tuto lázeň je možno připravit ve vlastní rychlírně tak, že páru, kterou vyvíjíme v parním kotli z pařicí kolony postavené před skleníkem, vedeme potrubím do rour od linkového zadešťovacího zařízení. Roury jsou zavěšeny v přiměřené výšce pod hřebenem rychlírny. Rychlírnu je třeba krýt rohožemi, aby nedocházelo k praskání skla vlivem příliš rozdílných teplot vně a uvnitř. Aby ostrá pára nepadala přímo na rostliny uskladněné v rychlírně, zavěsíme pod otvory, jimiž vyniká do prostoru rychlírny, úzké desky, které ji rozptylují. Páru lze v menším vytvořit také tak, že silně vyhřívané teplovodní nebo parní potrubí v rychlírně vedeme slabou vrstvou vody, která se tak odpařuje. Délka působení páry je závislá na její teplotě a na době lázně. V době předvánoční při teplotě 30 – 32 °C působíme 1 – 2 dny, při lednovém rychlení stačí 12 – 24 hodin. Úspěch rychlení je zde celkově jistější než u lázně teplovodní.
U některých rostlin používáme místo zkracování doby vegetačního klidu jejího prodloužení. Tu pak nejde doslova o rychlení, nýbrž jen o posunutí doby vegetace a hlavně doby vykvétání. Tohoto způsobu se v menší míře používá u lilií, chceme-li aby vykvetly v září a říjnu. Pro ten účel je nutné uchovávat cibule lilií v chladírnách a zabránit jejich rašení. V poslední době se zabraňuje rašení použitím chemických látek.