Z početné skupiny rostlin lilkovitých jsou v květinářství významné druhy s okrasnými plody, používané k výzdobě pokojů. Nejznámější je lilek ozdobný (Solanum capsicastrum LK. (obr. 153). Pochází z Brazílie, kde roste na slunných místech. Je asi 30 – 50 cm vysoký a tvoří kompaktní bohatě rozvětvené keříčky. Listy má drobné, většinou vstřícné, tmavě zelené. Bílé kvítky tvoří malé hrozníčky sedící v paždí listů. Z hrozníčků se však vždy vyvine pouze jeden plod – dvoupouzdrá dužnatá bobule, která je zpočátku zelená a později žloutne; v době zrání jsou bobule kulaté a úplně oranžové a červené.
Lilek ozdobný se pěstuje poměrně snadno. Množíme jej hlavně semenem, ale i řízkováním. Řízky řežeme v březnu a dubnu z přezimovaných matečních rostlin a po zakořenění sázíme do hrnků. Semeno vyséváme koncem února a v březnu do vzdušné, lehké zeminy do misek nebo truhlíků, kde za několik dní vzklíčí. Po vytvoření prvního normálního lístku semenáčky přepichujeme do truhlíků a umístíme je do teplého skleníku. Koncem dubna je přepichujeme po druhé, a to do poloteplého pařeniště, nebo je přesazujeme do hrnků a s nimi zapouštíme do pařeniště. Pravidelně větráme, zaléváme a postřikujeme. Přepichované semenáčky sázíme koncem června z pařenišť do hrnků.
K sázení je vhodná směs z pařeništní zeminy, suchého kravince a ornice s přídavkem písku. Nepřehnojíme dusíkem, neboť pak rostliny bujně rostou a málo kvetou, ale přihnojíme draslem a fosforem. K dosažení živějšího zbarvení plodů přidáváme do půdy malé množství sazí. Abychom získali dobře rozvětvené keříky, pravidelně je seřezáváme a zaštipujeme až do začátku tvorby plodů. Hlavní výhon zkrátíme za pátým až sedmým listem, vyrašené výhonky za třemi až čtyřmi listy, po případě zkrátíme mladé výhonky ještě jednou.
Důležitá je zálivka. V mládí během růstu zaléváme bohatě pravidelně. V době květu nepostřikujeme, neboť suché květy se lépe opylí. Dostaví-li se v květu vlhké počasí, chráníme rostliny před deštěm okny a zpravidla uměle opylujeme. Proto v letních měsících zapouštíme obvykle rostliny do pařenišť. Na záhony je umisťujeme zřídka, i když snášejí plné slunce.
V září před příchodem chladných nocí je přenášíme do studeného skleníku. V tu dobu mají už vytvořeny malé plody a musíme s nimi zacházet opatrně. Udržujeme jim teplotu 8 – 10 °C. Při nachlazení listy žloutnou a opadávají. Zaléváme opatrně, aby kmínek neutrpěl vyšší vlhkostí. Rostliny však nesmějí mít ani sucho, neboť by shodily list. V zimních měsících máme prodejné rostliny vhodné k výzdobě chladnějších místností. Při opatrné zálivce vydrží plody na rostlinách několik týdnů. Po odpadnutí bobulí můžeme výhony krátce seříznout, rostliny přesadíme a pěstujeme další rok jako víceletou květinu.
Z původního druhu vznikla cenná hybridní forma Solanum hendersonii hort. Je nižší, asi 30 cm vysoká, hustě olistěná a bohatě plodí. Bobule jsou protáhlé, veliké a oranžově červené. Pěstování, rozmnožování a použití je obdobné jako u Solanum capsicastrum.