Na volných květinářských záhonech pečujeme o půdu především pravidelnou kultivací, zejména na podzim. Soustavně doplňujeme humus, zlepšujeme bakteriální činnost a dodáváme živiny. U půd chudých na organické látky zvětšujeme obsah organických látek zejména hnojením chlévskou mrvou nebo přidáváním rašeliny, příliš těžké půdy zlehčujeme popelem, který ovšem smíme dávat jen ve slabých vrstvách a nikoliv každoročně. Na půdách chudých vápnem je nutné silné přivápnění, a to nejčastěji hašeným vápnem a v zemědělství saturačními kaly nebo mletým vápencem.
Jinak pečujeme o zeminy na skleníkovém záhoně, kde především záleží na vlastní úpravě záhonu. Záhony bývají nízké, polovysoké a vysoké. Na nízkých záhonech bývá zemina položena na rostlé spodní půdě. Takový záhon ošetřujeme podobně jako záhon volný. Na zvýšených záhonech dáváme vrstvu zeminy teprve na podložní vrstvu (škvára, koks, drť), která slouží jako drenáž. Dno záhonu má být žlábkovitě upraveno se spádem a odtokem, takže přebytečná voda odtéká. Tyto zeminy vyžadují stálé pozornosti, protože snadno podléhají kysnutí, plísním a houbám.
I zeminy v pařeništi vyžadují stálou péči. Již při zakládání upravíme zeminu na požadovanou kvalitu. V květinářských pařeništích se používá nejen pařeništní zeminy, ale velmi často i speciálních směsí pro jednotlivé kultury.
Vnějším vlivům nejvíce podléhá zemina v truhlících a v hrnkách. Musíme ji stále ošetřovat a pečovat o vlhkost. Nejčastěji trpí zemina kysnutím a výskytem plísní.